Maroko | Místa, která stojí za to navštívit

Pracovat online má, jak jistě víte, jednu zásadní výhodu, a to je možnost žít kdekoli na světě, kde je elektřina a internet. A tak se dostalo i na MAROKO! S internetem to tam není zas až taková sláva, ale o tom jindy. Teď se vhrněme na to, jaká místa byste při vaší návštěvě Maroka měli stoprocentně navštívit. Nebudete litovat, věřte mi! 🙂

 

ZA SURFOVÁNÍM SMĚR TAGHAZOUT

Zamíříte-li z Marrakeche směrem na jih, potáhne vás to hlavní dálnicí směr Agadir. Zde a v okolí se sjíždí milovníci surfování, ale i ti, kteří se chystají na prkno prvně postavit. To byl můj případ. Z většího města Agadir se za 30 minut cesty lokálním taxi, do kterých vás narvou klidně s dalšími šesti lidmi (pozor, plaťte 10 DHM na osobu, ne víc!), nebo autobusem dopravíte do městečka Taghazout. Většina surfařů přebývá v tomto místě z několika důvodů: pláže vhodné na surfování, restaurace s klasickou nabídkou (burger, hranolky, místní pokrm tajin, saláty), malé obchůdky se vším, co k životu potřebujete, a klid oproti většímu městu. Zároveň si zde samozřejmě snadno vypůjčíte surf nebo zaplatíte výuku. Já spíše doporučuju kouknout na video na YouTube 😀 a vyrazit do vln zkoušet. Poraďte se ale kupříkladu s místními či zkušenějšími, zda jsou vlny OK a kde je bezpečné surfovat. Může se vám totiž stát, že se vrhnete do něčeho, co nesjede ani profík. Vlny se mohou lámat příliš brzy, být silné nebo mohou být ten den silné i proudy a vítr. Stejně jako na horách i u oceánu se mění počasí každý den. Dávejte si na to pozor! A když jsme u počasí. Ideální období na surfování je únor, březen, duben. V létě zde nejsou žádné vlny a pláže jsou plné místních, kteří se přijedou slunit na dovolenku. Přibalte si tedy i nějaké teplejší oblečení – večery jsou chladné. 😉

TIP: Půjčit surf si můžete u našeho dobrého kamaráda v Surf Planet.

PROJEĎTE VELKÝ ATLAS

Vzhledem k tomu, že jsme se na většinu našeho pobytu ubytovaly ve výše zmíněném Taghazout, vyráželi jsme právě z toho městečka objevovat další krásy místní země. Vypůjčení auta nás vyšlo na víkend na 600 DHM, v Agadiru auto seženete o něco levněji. Trasu našeho roadtripu můžete vidět níže. Zvládnout se dá za dva dny.

roadtrip velkým atlasem Maroko

TAROUDANT

Město Taroudant je po míjení menších vesniček prvním místem, kde to opět žije. Taroudant bývá přezdíván také jako Small Marrakech. Ve městě nenajdete nic vyjímečného, ale má prostě ducha a je unikátem samo o sobě. Obehnáno je starými hradbami. Ty už z dálky svítí svou pískově oranžovou barvou. Na celém městě se podepsal krásným způsobem zub času. Kochat se tedy můžete omšelou architekturou. Doporučuji jen bloudit medinou (tedy starou částí města), ztratit se na místních trzích a dát si v nějaké malé uličce čaj či něco dobrého k snědku. My do města zamířili ze začátku našeho pobytu. VIDEO o výletu najdete zde.

VIDEA Z MAROKA



OURZAZANTE

Dále na severovýchod se nachází marocký Hollywood. Město Ourzazante je známé pro časté využití rozmanité a ojedinělé přírody pro natáčení nejen amerických trháků. Za tímto účelem zde byly zřízeny filmové ateliéry a studia. Hotely, které byly vystaveny za předpokladem četných návštěv zájemců o tuto atrakci, však zejí prázdnotou. Bum se nekoná. Ani my jsme studia nenavštívili, ale bylo zajímavé město projet a vidět, že i tak se oproti jiným drží na lepší úrovni. Zapsáno bylo na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Aït Ben Haddou

je městečkem skrytým kousek od Ourzazante. Toto místo se stalo kulisou například pro filmy jako  Gladiátor, Lawrece z Arábie, Honba za klenotem Nilu, StarWars a mnohé další. Jednoznačně doporučuji si do tohoto místa „odbočit“! Za mě jedna z TOP krás v Maroku.

TINGHIR

Náš roadtrip Vysokým Atlasem končil ve městečku Tinghir. Jelikož jsme na místo dorazili ve večerních hodinách, ubytovali jsme se v AirBnb. Vybrali jsme si více než dobře a noc strávili u francouzské hostitelky Laurence, která má kromě zajímavého životního příběhu také krásný riad, jež postavila po rozhodnutí zůstat několik let v Maroku. Hostitelkou je prvotřídní. Třešničkou na dortu byl brzy ráno výhled z terasy jejího domu na všechny světové strany. Rozhodnete-li se ubytovat se u ní i vy, dejte jí vědět o Veroniky článku, jo? 😉 Po francouzské snídani jsme vyrazili na závěrečnou zastávku celého výletu, která za naši dlouhou cestu autem jednoznačně stála.

Soutěska Todra

se nachází asi 15 km od města a je součástí jedné z nejkrásnějších oáz v Maroku, oázy Tinerhir. Jakmile na vás za zatáčkou vykouknou palmy v údolí, oněmíte úžasem. Toto místo je opravdu krásné! Celou soutěsku můžete projet autem nebo ji projít. Na místě najdete také hodně lezců, kteří by zde mohli trávit celý život překonáváním tras. Je jich tu nekonečno! Společně s tím určitě narazíte na berbery pasoucí kozy a žijící v soutěsce ve skalách nebo na další dobrodruhy projíždějící autem. Nezůstali jsme dlouho. To ale jistě napravíme při naší další návštěvě, protože tu si toto klidné místo více než zaslouží.

Celý náš roadtrip jsem zvěčnila také ve videu, máte-li chuť, mrkněte.

MARRAKECH BY MĚLA BÝT NA SEZNAMU

Strávili jsme v Marrakechi pět dní, ale za tu dobu jsme hodně pracovali. Stihli jsme zjistit, že v celém městě najdete spolehlivý internet pouze v jednom a jediném místním Starbucksu (to by měla Ellen radost). 😀  Krom toho můžeme určitě doporučit večerní návštěvu hlavního náměstí Djemaa El Fna, kde to nejen za tmy opravdu dost žije. Můžete si zde na několik stáních, kde sedí především místní, dát marockou polévku za 3 DHM, výborný kořeněný marocký čaj (miřte tam, kde se shlukují místní), na marketu nakoupíte také ovoce všech chutí a barev, oříšky, luštěniny nebo třeba koření a čaje. Zamíříte-li dál, ocitnete se v ulíčkách (v Maroku nazývaných súky) s oblečením, obuví a jinými cetkami. Všude bude ruch, budete procházet kolem hloučků lidí hrající na bubny. Nebudou-li hrát na nějaký hudební nástroj, budou si hrát s ohněm. 🙂

TIP: Pěkný výhled na náměstí je ze znamého balkónu a restaurace Le grand balcon du café glacier.

Druhým místem k vidění je mešita Koutoubia kousek od výše zmíněného náměstí. Jedná se o architektonický skvost mezi mešitami. Zajímavé bude počkat si na čas modlitby či na její svolávání z megafonů umístěných ve věži.

Krom samotného města, které jsme bohužel moc prozkoumat nezvládli, jsme se mohli kochat krásným výhledem z našeho ubytování hned vedle náměstí. Mimo výhled na město samotné, vás určitě zaujmou vrcholky Atlasu, které se tyčí nad městem. Doporučuji zapátrat online a najít si místo s dobrým čajem a kvalitním výhledem. Co třeba tohle?

SMĚR WESTERN SAHARA

Měli jsme před s sebou další víkend, půjčené auto. Původně jsme plánovali výlet po okolí, ale večer před odjezdem jsme se rozhodli udělat něco „nenormálního“, jak následně náš výlet s ujetými 1 200 km popsal rozčílený Mohamed se slovy, že jsme jeli dál, než si myslel. NO JO NO! Rozhodli jsme se z Taghazout zamířit směr Western Sahara, mrknout na duny, případně se projet na vebloudovi nebo si zasurfovat na písku. Vyrazili jsme brzy ráno a volili trasu kus po hlavní a poté podel oceánu. Ze začátku silnice nic moc, ale ve výsledku nejlepší volba – to ty výhledy! 🙂

from taghazout to western sahara

Pláž Legzira

První zastávkou bylo městečko Sidi Ifni v jehož blízkosti najdete údajeně nejkrásnější pláž Maroka (nemohu potvrdit, moc jsem jich nenavštívila) Legzira. Naši trasu jsme táhli podél oceánu především kvůli této zastávce. Ze silnice si všimnete viditelné značky s odbočkou, po několika metrech zjsitíte, že dolů vede pouze strmá prašná cesta. Dá se ale v pohodě sjet. Následně dorazíte na menší parkoviště a odtud se dostanete na pláž. Čeká na vás několik restaurací, možnost půjčit si čtyřkolky, ale hlavně krásný kontrast červené zeminy, zeleně a oceánu. Určitě dojděte k prvnímu skalnímu oblouku, je masivní. 🙂 Přímo za obloukem bydlí v rohu skály kdosi, což mě neskutečně fascinovalo. Obecně jsme po cestě míjeli hodně chudých stavení na místech s milionovými výhledy.

Z města Sidi Ifni do města Guelmim na vás čeká jen samá zeleň. Cesta údolím a skrze hory i přesto, že je celkem dlouhá, vás zabaví nejen výhledy, ale i vůní. Dejte si někde u krajnice pauzičku, vylezte a zhluboka se nadýchněte, je to boží. Všude kolem to bují, roste, tedy aspoň v únoru. 🙂 JO a budete-li po cestě míjet místní stopaře, vemte je, stejně jako my. Je to celkem štreka!

Národní park Khniffis

Dlouho nic, čekáte a pak to přijde, první duny. První hory písku, který vás donutí radovat se jak malý dítě. Jsou-li na dosah, blížíte se k pomyslným hranicím Western Sahary a hlavně k národnímu parku Khniffis. Ten je krom samého písku taky plný vyschlých řek, pelikánů (na které jsme měli štěstí) a slaných jezer, ve kterých se těží sůl. My si udělali pár zastávek a šli se do dun projít a zablbnout si. No neberte to, hlavně když vidíte, že se ta hora písku z druhé strany dotýká oceánu. 🙂

Už tohle vás uchvátí. My ale pokračovali v trase ještě dál do Západní Sahary, kde jsme chtěli v okolí města El-Aaiún najít nějaké ty aktivity v dunách. To se nám bohužel nepoštěstilo. Za to jsme zažívali jiný adrelin. Díky mé ranní rozespalosti jsem nechala na bytě pas a neměla s sebou ani jeho kopii (tedy myslela jsem si, že jí nemám). Před vstupem a výjezdem z každého města jsme míjeli policisty, kteří kontrolovali (cizince obzvlášť). Bylo tedy celkem vzrůšo jim pravidelně vysvětlovat, že jsem sklerotik, že nepojedeme nijak daleko a že jsme z tý „Čekoslovakie“, kde hrál Nedvěd fotbal za národní tým. Byla to celkem psina a ještě větší byla, když jsem našla fotku pasu v mobilu – konečně, ten se samozřejmě ultra rychle vybíjel…no, co vám budu. Zasmáli jsme se a barvitě si představovali, co se asi může ještě stát. 😀 Nic se nestalo! Všude nás pustili, dokonce i přes ty pomyslné hranice do Western Sahary, u které se pořád neví, čí tedy bude (MAROKO vs ALŽÍRSKO). A právě z výše zmíněného města jsme to pak vzali cestou zpátky podél oceánu do města Tarfaya, ve které jsme měli domluvené ubytování. Směrem tam jsme si nejvíc užili potkávačku se stády velbloudů. Běžně se tu pasou, přechází vám přes cestu. Najednou značka s velbloudem u silnice dostala pořádný význam! 🙂 I tady jsme se šli projít a užívali si unikátní scenérie.


ZA STŘEDOVĚKEM DO FESU

A šup na sever! Po měsící platby nájmu za apartmán tak blízko oceánu, že se přes hluk vln nedalko koukat na film, jsem se přesunuli nočním busem na jeden zatáh do města Fes. Fes byl a je kulturním a náboženským centrem celého západního islámského světa. Jeho počátky se datují od roku 789. Město je rozdělené na tři části: Fez El Bali (staré město – medina), Fez Jdid (nové město) a Ville Nouvelle. My se ubytovali přímo v uličkách mediny, kde najdete nejvíce nabídek ubytování a i za fajn ceny, konrétně ve Fez Dar. Můžu doporučit – především tam dělají hodně prima majitelé a v ceně je i snídaně. 🙂 WOHOO!

Fes je známý pro tradiční ruční práce a umělecká řemesla. Jakmile se ztratíte v uličkách, je jich tu přes devět tisíc z toho jsou pouze dvě hlavní :D, uvidíte buď místní pracovat v dílnách se dřevem, textilem, prodávat místní produkty nebo obecně něco k snědku. V úzkých středověkých uličkách budete míjet především lokály nebo oslíky s nákladem, nic jiného se nevměstná. Ucítíte-li podivný zápach, blížíte se ke čtvrti s barvírnami kůže. Těmi je město Fes proslulé. Koželužny jsou místem, kde se kůže ručně barví už od nepaměti, a ze kterých následně vznikají produkty, jimiž jsou místní krámky zaplněné. Stačí na mapě najít Tannery Sidi mousa, projít některým z místních krámů s kůží na terasu a budete mít možnost spatřit místní přímo v akci. Práce v tomto odvětví se dědí z generace na generaci, dělá se precizně ručně a vyžaduje znalost správného zacházení s barvivy, která jsou přírodní či syntetická. Nepříjmený zápach vás ale brzy vyžene toulat se po městě dál.

Zkuste se stejně jako my vydat na view point, odkud budete mít celé město jako na dlani. Než vystoupáte na hradby města, minete louku plnou právě se sušících obarvených kůží. Je to zvláštní podívaná, přesto barvitá a krásná. Z výhledu pak jistě uvidíte i nejstarší v kuse fungující univerzitu na světě Mosquee et Universite Karaouiyne, do níž nemáte přístup, a tak se můžete alespoň pokochat z výšky. Poznáte ji podle výrazných zelených střech. Kam naopak dovnitř zamířit smíte je Madrasa Bou Inania, tedy do školy islámu. Zaplatíte přibližně 20 DHM za vstup, průvodce vám řekne základní informace a vy se můžete pokochat unikátní ruční prací. Dalším místem, které byste neměli minout, když už jsem u práce rukama, je muzeum dřeva Nejjarine. Tam mi stačilo jen vstoupit a nemohla jsem vynadívat. Fes je opravdu must-see, tak si ho při své cestě do Maroka pořádně užijte!

UTOPIT SE V MODRÉ | MĚSTO Chefchaouen

Posledním městem, které jsme si nenechali ujít, byl Chefchaouen. Modrá perla, jak se taky město přezdívá, je pohádkové místo, které vás totálně pohltí a hodí do pohody, a to nejen svojí barvou, ale i z důvodu možnosti lehce nakoupit hašiš či marihuanu, jíž jsou přilehlé kopce plné. V celém Maroku je prodej těchto drog zakázan, zde se ovšem do velké míry toleruje. Není divu, za místním „matrošem“ se sjíždí všichni znalci a milovníci trávy a hašiše. Shánět se po jednom či druhém ani nemusíte, místní týpci za vámi přijdou sami. Nabídnou vám čaj, haš, trávu, návštěvu jejich políčka a jsou děsně vysmátí – nečekaně. 😀

My do města dorazili autobusem z Rabatu, o kterém ani nemám chuť se nějak zmiňovat – nijak zvlášť mne nezaujal. Ubytování jsme měli zařízené přímo ve staré části města, konkrétně v hotelu Dar Terrae, kterému chyběla už jen Sněhurka a sedm trpaslíků – Martin se nevešel na výšku do dveří. 😀 Lokačně skvělé místo, pokoj jak z pohádky, koupelna mimo pokoj, ale na zámek a hlavně top terasa, na které nám ráno servírovali supr snídani. 🙂

V plánu bylo objevovat okolí, ale my celý víkend strávili jen odpočinkem. Já se toulala především uličkami, nakoupila pár pašmín jako dárky a cvakala fotky. 🙂

Kromě uliček zde najdete malé náměstí s restauracemi, Kasbah muzeum, nakouknout můžete do další z mešit, kterých mi už jsme byli přesyceni, vyšlápnout si to na view point ke Španělské mešitě, odkud budete mít celé město jako na dlani a nebo objevovat okolní národní parky, což 100% bude stát za to (my na to sílu neměli). 🙂

Jsou určitě další místa, které budou v Maroku stát za návštěvu, kupříkladu vesničky, kde se vyrábí arganový olej, který je významnou součástí místní ekonomiky nebo poušť Merzouga, která je hned u hranic s Alžírskem. Tak třeba příště. V Maroku jsem určitě nebyla naposledy. Více o mých zkušenostech z Maroka se dozvíte v dalších článcích zde na blogu či ve videích na mém YouTube kanále.

Šťastnou cestu! 🙂

 

Na cestách se mnou samozřejmě putuje moje Fair Trade & Earth Postive taška. Už jí taky máte? 🙂