Jeseníky mi vyrazily dech
Potřebovala jsem na pár dní vypadnout z ruchu velkoměsta, a tak jsem se vydala na základě vašich tipů směr Jeseníky. Neměla jsem žádná očekávání. Věděla jsem něco málo o Karlově Studánce, viděla pár fotek… Rozhodla jsem se zmizet sama, ztratit se v lesích a slyšet pod nohama křupat sníh. To se mi vyplnilo… a nejen to. Dneska se s vámi podělím o asi nejkrásnější trasu, kterou jsem kdy v České republice v zimě šla.
SPA ve vile se stodvaceti letou tradicí
Vlakem z Prahy jsem se vydala směr Jeseník, kde jsem trávila noc skrze Amazing Places ve vile Regenhart. Tato vila nabízí nejen krásný interiér, ale především SPA, na které jsem se těšila nejvíc. Výlet jsem zahájila menší procházkou po městě a návštěvou Zdravé kavárny, kde jsem si kromě obilného kafe bez kofeinu s fíky (fakt dobrý!) dala na ochutnání i sklenku vína. Kavárna je totiž zároveň vinotékou a prodejnou zdravých dobrot. Na večeři jsem nakonec zašla do restaurace ve vile a vážně jsem si pochutnala. Zbytek večera jsem pak trávila ve SPA. Dala jsem si saunu a zaplavala si v bazénu. Joo POHODA, tu já potřebovala!
Následující den jsem po snídani sbalila krosnu, chvíli popracovala v další kavárně jménem Ennea (kafe super + doporučuju trubičku – mňam) a busem vyrazila směr Malá Morávka, Kopřivnice. Tam jsem totiž předchozí den našla volný pokoj na dvě noci. Ubytovala jsem se v penzionu Mája, který je řekněme takovým hostelem pro mladé lidi, větší skupiny nebo lyžaře, kteří hledají jednoduché a funkční ubytko.
Ledové království, které začíná v Karlově Studánce
Následující den ráno jsem si dopřála bohatou snídani v horském hotelu Kopřivná, který k penzionu patří, a vyrazila trávit celý den konečně venku. Busem jsem se svezla na parkoviště Hvězda, prošla lesem do města a zahájila trasu od vodopádu z Karlovy Studánky. Vydala jsem se po žluté a modré a po chvíli se napojila na naučnou stezku Bílá Opava.
A tam začíná trasa, která mi vyrazila dech. Jeseníky jsem nikdy před tím neměla možnost navštívit. Bylo to moje první setkání s překrásnou přírodou této rezervace. Zima, padající sníh a led tomu jisto jistě dodal nezapomenutelnou atmosféru, která mi utkvěla nejen v paměti. Fotila jsem o sto šest. Jinak to ani nešlo. Mráz prostě umí malovat na jedničku. Umí taky mimo jiné vytvořit ledovou krustu na místech, kde už se mi jeho umění méně hodilo. Výše položené cesty byly zamrzlé, a tak jsem si užila lezené po čtyřech.
Možná ale i to byl důvod, proč nikde nikdo nebyl. Potkala jsem za celý den jen jednoho zapáleného fotografa a jeden pár. Jinak jsem měla celé údolí, vodopády a dřevěné mosty pro sebe. Sníh utišil veškerý hluk. V jednu chvíli jsem si říkala, že se snad poprvé hecnu, svléknu do naha a vykoupu ve studené vodě. Celý výlet jsem totiž četla knihu Scotta Carneyho, Co tě nezabije, kterou mám stále rozečtenou. Věnuje se tématu otužování, správného dýchaní, meditaci a dalším technikám pro zlepšení fyzické síly a mentální odolnosti. Hlavním průvodcem těchto technik je Wim Hof. Já zatím zvládám každé ráno pouze studenou sprchu. Jeho chůzi po horách jen v tričku v mrazu si vyzkouším možná někdy v budoucnu, pokud se k nečemu takovému vůbec rozhoupu.
Trasu jsem zakončila kolem třetí hodiny v Ovčárně, kde jsem si v hotelu dala po zaslouženém aktivním dni ovocné knedlíky a kafčo. Kolem půl paté jsem pak vyrazila autobusem zpět do Malé Morávky. V tu dobu už byla tma jak v ranci, takže vše vyšlo akorát.
