Začněme u sebe aneb 4 změny, které nezabolí a pomohou nám a planetě

S tou záchranou planety se nám tu roztrhl pytel, že? Víte, je to jeden z trendů, který mě neotravuje, ba nopak. Dlouhou dobu jsme měli klapky na očích nebo prostě jen nedohlédli za kopce, kde příroda začala reagovat na naše činy. A tak teď stojíme před důsledky. Stojíme před situací, kdy se každý musíme chytnout za nos a říct si, co děláme proto, aby se nám na naší planetě nejen lépe dýchalo.

Nechci na vás tlačit, bavit se tu o hrůzostrašných číslech, o predikci budoucnosti a o tom, že pokud nezměníme směr, kterým se my lidé ubíráme, dožene nás to. Místo toho bych vás chtěla inspirovat k tomu, proč nad tím vším povykem nemávnout rukou a co málo můžeme změnit, abychom v tomto směru neměli černé svědomí.

Každý však za sebe a každý podle svého tempa a uvážení!

Nakupujme vědomě

Co si budeme, doba tepe, je rychlejší, všichni všechno chtějí hned. Bohužel v souvislosti s tím se na trhu kvalita věcí snižuje. Jsme zvyklí rozbitou věc nahradit věcí novou, aniž bychom se pokusili o její opravu. No a především chceme hodně zábavy za málo peněz. Samozřejmě to samé chce i samotný výrobce, a tak se většina věcí vyrábí v zemích třetího světa, kde jsou náklady nejmenší a byznys tak vzkvétá. Tento směr ale není dle mého názoru dlouhodobě udržitelný. Prostor plníme věcmi, které jsou nekvalitní, na jejichž výrobu bylo spotřebováno nespočet zdrojů, energie a tyto věci nakonec končí v odpadních koších, na skládkách, ve spalovnách. Končí ale také v našich domácnostech, kde si ce po určitou dobu plní svůj účel, ale po čase kratším, než jsme čekali, službu vypoví. Znáte tu větu, nejsme tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci? Ta to vlastně pěkně vystihuje.

“Nejdůležitejší je nebýt ovcí..”

Co ale dělat jinak, abychom nepodporovali tenhle ne moc sympatický koloběh? Základem je se rozhlédnout a začít vnímat prostor kolem nás. Začít vnímat smysl věcí, které nás obklopují. Opravdu je potřebujeme? A pokud ano? Je to přesně to, co hledáme? Je to dost kvalitní? Vydrží s námi produkt delší dobu? Nejdůležitejší je nebýt ovcí, která slepě následuje dav mířící k regálu se slevou a je otrokem marketingu, ale mít ke koupi daných věcí důvod. Já osobně jsem za poslední roky začala zároveň mnohem víc zajímat o to, odkud dané věc pochází a jak a kým byla vyráběná. Každá naše volba, každá naše koupě rozhoduje o tom, jak bude trh vypadat. I my, nejen výrobce, ovlivňujeme trh. Pokud tedy nejsme spokojeni s tím, co právě teď nabízí, chtějme víc. Ne víc, jde-li o množství, ale o kvalitu. Díky tomu ušetříme čas i peníze a v prostoru bude míň nesmyslů a věcí, které ve skutečnosti nikdo nepotřebuje.

Předcházejme odpadu

Všimli jste si někdy, že většina nabízených potravin v supermarketu vlastně nejsou potraviny?  Většinu nabídky tvoří cosi, co se jako potravina tváří, a nebo obaly. Ty jsou samozřejmě v určitých případech nezbytnou součástí produktu, má-li přežít cestu k zákazníkovi nebo vydržet v ledničce dobu delší než pár dní. Ne vždy je ale třeba. Obaly se staly z velké části také marketingovou plochou a nebo nafouklým prostorem, který je sotva z poloviny zaplněn samotnou potravinou.

Plast je plast!

V současné chvíli se nejvíce v souvisloti s životním prostředím haní plast. Plast se ukázal v mnohých ohledech na začátku svého vzniku jako ten nejlepší parťák. Je lehký, jednoduše recyklovatelný a umožňuje lidem být zase o krok víc v pohodě. Pohodlnost hraje vlastně ve všech bodech, o kterých se bavíme, značnou roli. Z té se nám totiž nechce ustupovat. A tak si koupíme jídlo s sebou a po 15 minutách, kdy ho spořádáme, po nás zůstane několik kusů plastu, které mají životnost 100 let. Pokud se nezrecykluje, tak se spálí, skončí na skládce a nebo skončí mimo odpadkový koš kdesi v přírodě či v moři. Na začátku totiž člověk nepočítal se vším. Nepočítal s leností a nevědomostí. Odpad tak zůstává pohozený v parcích, na plážích a je pak součástí života těch, kteří se o něj neprosili.

A tak opět stojíme před otázkou, co můžeme změnit my? Zkusme třeba nakupovat více věcí bez obalu. Základní potraviny jako ovoce, zeleninu můžete nakoupit tak, že nesáhnete po plastovém sáčku v supermarketu, ale vezmete si svůj vlastní pytlík, který si buď koupíte nebo vyrobíte. Stačí si ho jen nosit s sebou pohozený v batohu, kabelce. Stejně tak tomu může být v případě nákupu luštěnin, těstovin, ořechů a tak podobně. Supermarkety na nákup do vlastní nádoby nebo pytlíku nemyslí. Jsou ti ale tací, kteří se snaží jít bezobalovému nákupu naproti. Zkuste zalovit, zda se ve vašem městě nachátí bezobalový obchod. Většinou neprodává jen potraviny, ale třeba i mycí prostředy a spoustu dalších pomocníků pro život bez obalu. V tomto případě pomůžeme nejen planěte, ale i sobě. Najednou se ve ledničce budou hromadit více opravdové potraviny, které jsou čerstvé a kvalitní. Naše domácnost přestane být plná chemie a produktů, které lidskému tělu více škodí, než jsou k užitku, a my tak budeme zdravější.

Neplýtvejme

Zdroje nejsou neomezené. Nedávno jsem jela metrem a viděla na jednou z bannerů reklamu na vodu. Konkrétně reklamu na investici do tohoto základního zdroje, kterého na naší planěte ubývá. Tedy, ono je tu vody až až, ale čím dál tím méně té pitné a ničím neposkvrněné. Vode je mimo jiné potřebná pro většinu potravin, které naše tělo potřebuje k životu. Těmi se stejně jako vodou v dnešní době zbytečně plýtvá. Vezměte si, kolik vody denně spotřebujeme? Na co vše, ji potřebujeme? Kolik času strávíme ve sprše? V tomhle případě stojí za to zamyslet se, jak ušetřit. A to nejen vodu, ale i peníze. Jde to krásně ruku v ruce. Můžete kupříkladu na sprchu přikoupit tzv. perlátor, který umí ušetřit kolem  31.000 litrů vody, 66 % energie na její ohřev a taky částku na účtě. A nebojte, stále se vysprchujete na jedničku. .) Stejně tak ušetřit můžete v případě jídla. Třetina všeho vyprodukovaného jídla na světe se vyhodí nebo znehodnotí. Přitom stačí jen trochu plánovat a nebo nechtít zbytečně víc, než je třeba.

Říkejme NE

Méně je podle mě více, na což jsem přišla až postupem času. Společně s tím jsem taky do svého života přestala přijímat věci, které jednoduše nepotřebuji nebo nechci. Jenže ono není vždy lehké odmítnout. Především, když je daná věc zadarmo. Klasickým scénářem je výstup z metra. Ať už se tam rozdávají zdarma sušenky nebo propisky a bločky s volebním heslem, jelikož je to zadarmo, hodně lidí po nich bezmyšlenkovitě sáhne. Přitom je třeba ani nepotřebuje. Prostě je to zvyk. Zvyk, který ale opět plní těnto svět nesmysly a vaší domácnost jak by smet. Naučit se říkat NE je podle mne jedním ze základních předpokladů zdravě fungující společnosti. Ono není potřeba bavit se jen o věcech, ale i o lidech, pracovních nabídkách nebo třeba alkoholu. Nebojme se říkat, co opravdu chceme. Nebojme se věřit v sebe a nebojme se odmítnutí. Ve výsledku se  bude na naší planetě, která za to bude jedině ráda, pohybovat víc spokojených lidí.

Tento článek vyšel v tištěné verzi časopisu Listí, který vydává Asociace společenské odpovědnosti.

Na závěr bych ráda řekla, abyste dělali tolik, kolik uznáte za vhodné. Důležité je jednat srdcem, hezky postupně a nezbláznit se z toho! Vývoj a napáchané škody totiž nejde vzít zpátky ze dne na den, stejně tak i vy nemůžete ze dne na den být dokonalou bytostí produkující vlastně jen oxid uhličitý! 🙂 Takže hlavně klid a ať vám to dělá radost!