Jedna z věcí, kterou jsem zařadila do šuplíku cestování, je urbex. Vždycky jsem jako malá ráda prozkoumála místa, která zejí prázdnotou. Znáte to, zakázané ovoce… Časem jsem ale vytáhla, začala mít jiné starosti a měla dojem, že na takové věci jsem přeci už velká. Omyl! Jiskřičky v očích při spatření vybydleného domu nebo tajemného parku jsou pořád stejně intenzivní. Internet dokonce ukázal, že nejsem sama a že nám dobrodruhům se oficiálně říká “urbexeři”.

Urbex tedy Urban Exploration je objevování objektů, které jsou opuštěné, zapomenuté, lidem na první oko nepřístupné. Může se jednat o budovy, mosty, tunely – cokoli, co bylo vytvořeno lidskou činností. Nejedná se ale o vandalství. Vstup na pozemky bývá sice často nelegální, jelikož se jedná o vstup na soukromý pozemek. Urban exploring má ale jedno nepsané pravidlo, jímž je: „Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy“. To znamená vstup pouze pokud je místo dostupné bez použití násilí. Je-li objekt uzavřen, urbexer může zaznamenat místo pouze zvenku. Nic si nesmí odnést, nic na místě nesmí nechat. Jde jen o návštěvu a vizuální záznam místa tak, jak je.

V Čechách vyšla roku 2015 první kniha o Urbexu pod názvem URBEX: Opuštěná místa v Čechách.