Jedna z věcí, kterou jsem zařadila do šuplíku cestování, je urbex. Vždycky jsem jako malá ráda prozkoumála místa, která zejí prázdnotou. Znáte to, zakázané ovoce… Časem jsem ale vytáhla, začala mít jiné starosti a měla dojem, že na takové věci jsem přeci už velká. Omyl! Jiskřičky v očích při spatření vybydleného domu nebo tajemného parku jsou pořád stejně intenzivní. Internet dokonce ukázal, že nejsem sama a že nám dobrodruhům objevujícím opuštěná místa se oficiálně říká “urbexeři”. O URBEXU se více dočteš tady.

Opuštěné koupaliště

Když jsem poprvé přijížděla autobusem do Costa de Caparica, při sjezdu z dálnice mě do očí praštilo zvláštní místo. Oplocená pláň a na ní 4 betonové klouzačky. Víc jsem neviděla. Bylo mi ale jasné, že je to místo opuštěné a že se tam musím dostat. Zalovila jsem na netu a zjistila, že jsem odhadovala správně. Místo je opuštěné koupaliště.  Doposud jsem nevěděla proč.

VLOG z místa najdete ZDE.

Koupaliště bylo hojně navštěvované lidmi do roku 1993. Byl to rozsáhlý komplex nabízející nespočet bazénů, klouzaček, tobogánů, hřišť. Jenže toho roku se stala tragédie, která zapříčinila uzavření objektu. Není divu, událo se totiž něco opravdu děsivého.

Dvě děti ve věku kolem deseti let si jako ostatní návštěvníci užívaly vódních atrakcí. Plavání v bazénu pro ně však bylo osudové.  Trubky, které sají vodu a odvádějí jí do filtrů, nepracovaly jak měly. Děti byly proudem staženy do trubek a na následky zranění zemřeli.

Byla to tragédie, která vyústila v protesty, soudění a uzavření objektu “Ondaparque”. Kdo si to tenkrát odskákal a zapříčinil smrt dvou malých dětí nevím, ale našla jsem video reportáž z roku 1993, ve které můžete vidět, jak místo vypadalo před tragédií a jak vypadaly dětské oběti. Nechť je jim země lehká.