Střípky z Bangladéše

Rozhodla jsem se pro vás shrnout pár střípků a fotek z Bangladéše, ze které stále nevzniklo samotné video. Vznikl ale můj první krátký “film” BanglaKIDS, skrze který jsme vybrali společně přes 114 000 Kč na vzdělání dětí ze slumu Čalantika.

Slum

Měla jsem možnost několikrát navštívit slum Čalantika, který se nachází v hlavním městě Dháka. Rodiny tu žijí  v obydlích stlučených z plechů. Jedná se většinou o jednu místnost, ve které je společná postel pro všechny. Děti běhají po prknech mezi obydlími, která nejsou moc stabilní, a hrají si.

Na první pohled TOILET, ale o záchody se nejedná. Pár míst k pronájmu najdete i ve slumu.

Celý slum stojí nad vodou, do které místní házejí odpadky, vylévají špinavou vodu a splachují záchod. Mají přívod vody do společných koupelen. Voda teče dvakrát denně. 

Odpad

S odpadem si Bangladéš neumí vůbec poradit. Přístav v Dháce mě šokoval. Odpad byl na každém kroku, plastové sáčky tvořily vrstvy v zemi, voda neměla hezkou barvu. 

Navštívila jsem skládku. Nejchudší děti místo školy chodí přes den sbírat odpad. Ten, který stojí za to, se prodá za směšnou částku ve sběrně. Smrad na skládce je nesnesitelný. Děti se v odpadu často brodí bosy.

Lustr

Ve slumu mě zaujalo umělecké dílo jedné z dcer místní rodiny. Vyrobila z plastového odpadu jakýsi ozdobný lustr. Neměla jsem šanci ji poznat, pracovala každý den v tiskárně, je jí 16 let. Její sestra má možnost studovat a dochází do vzdělávacího centra Čalantika. Od ní jsem si ozdobu převzala a koupila. 

Selfie

Selfie sem, selfie tam. Ani nevím, kolik jsem jich v Bangladéši rozdala. Na turisty tam nejsou zvyklí. Ještě větší pozornost samozřejmě upoutá holka se světlými vlasy. Zprvu prima pocit, stanete se místní celebritou, po čase hledáte místo, kde by si vás nikdo nevšímal. Lidé jsou tu ale nesmírně milí a pohostinní.

Jídlo

Jídlo, tak to v Bangladéši stojí za to. Od sluníčkem narvaného ovoce po dhál. Rýže nesmí chybět u žádného jídla a stejně tak banány. Nebojte se mimo jiné na ulici ochutnat čaj s kondenzovaným mlékem. To je pravá BANGLADÉŠ.

Vzdělání

Během návštěvy Bangladéše jsem se utvrdila v tom, že vzdělání je cestou k úspěchu. Pomáhá nejen chudým zemím, ale celému světu být lepším místem pro život. Děti ve školách po sobě uklízí, umí základy angličtiny, jsou komunikativní a vnímaví. Škola ale není zadarmo, platí se za zkoušky. 

Tohle je Míša, je koordinátorkou projektu Čalantika, vzdělávacího centra, které nabízí studium pro 92 dětí z nejchudších rodin místního slumu.

Univerzita města Dháka, na kterou se chce dostat každý, kdo to myslí se studiem vážně. 

Love

Oblíbila jsem si ve městě jednu kavárnu. Nachází se v ulici, které mladí říkají LOVE ROAD. Schází se tam totiž na tajňačku na rande, dokud rodiče nezakročí a nedojde na svatbu podle tradic a náboženského přesvědčení. Tihle kluci mě oslovili, vedli jsme spolu dlouhý rozhovor o všem. Jeden z nich dělá videa pro velké firmy, druhý marketing. 

Psi

Psi jsou všude. Tenhle odpočíval na kousku zeleně, které v Dháce moc není. Za to smogu a prachu ano. 

Práce

Fit je tu snad každý, ale FITKO FAKT netřeba. Všechna energie se tu využije. Je tu stále hodně manuální a těžké práce. Stačí se procházet po ulici nebo nasednout k řidiči rikši a pochopíte. 

Doprava

Rikši jsou všude. Doprava obecně je jiný level. Je to anarchie, která nějakým zázrakem funguje. Někdy je to o chlup. N fotce najdeš Tomáše Poláčka, novináře, který se dopravoval po svých. Běžel přes celou Bangladéš a psal o tom >> #banglabez.

Ženy

Ženy Bangladéše by si zasloužily samotný film, tak možná příště. Velmi často se starají o děti, domácnost a v případě, že to situace vyžaduje, pracují v textilkách, jako uklizečky, prodávají. Vzhledem k tomu, že Bangladéš je z 80 % zemí muslimskou, odráží se to i na postavení žen ve společnosti.

Děti

Děti tráví hodně času venku, v terénu. Rodiče je často berou s sebou do práce. Je-li potřeba, děti pracují, aby pomohly udržet rodinu naživu. V tom případě škola děti mine obloukem a vzdělání se jim nedostane, a tak zůstává společnost v začarovaném kruhu.