Pouť do Santiago de Compostela aneb 260 km po svých

Jedna z větších životních výzev je za mnou. Pouť do Santiago de Compostela byla na mém bucket listu už nějaký pátek. Těsně před mými dvacátými sedmými narozeninami jsem se na cestu vydala. I přes to, že to bylo nejdeštivějších deset dní v mém životě, byl to nezapomenutelný ZÁŽITEK.

Jakou si vybrat cestu?

Vzhledem k tomu, že jsem před sebou měla poslední měsíc nájmu v Lisabonu, bylo jasné, že půjdu PORTUGALSKOU trasu. Nebyl to však jediný důvod. Příroda v Portugalsku je ojedinělá a trasa ne tolik navštěvovaná (to já ráda). Volila jsem cestu z Porta do Santiaga – 260 km. Cesta se táhne buď podél pobřeží nebo je zde možnost trasy centrální. Moc jsem dopředu neplánovala, ale nakonec volila střed. Proč? Měla jsem omezený čas (cca 13 dní) a nebyla si jistá, zda bych cestu podél pobřeží zvládla v termínu + počasí nenahrávalo, vítr a déšť neustával a tak bylo rozumnější držet se spíše ve vnitrozemí.

Tras existuje samozřejmě mnohem více. Máte možnost se na pouť vydat z různých koutů světa a strávit na ní libovolný počet dní. Záleží jen na vás.

Pontevedra

Jak dlouho to trvá?

Camino není žádný závod. Každý má své tempo, každý má svůj důvod. Najdou se tací, kteří berou pouť spíše jako fyzickou výzvu a workout, jiní hledají odpovědi na různé otázky, někdo prostě jen ráda chodí a seznamuje se. Já některý den ušla 20 km, jiný zas 37 km. Záleželo na okolnostech, počasí, cíli a na tom, jak jsem se cítila. Doporučuji si nechat časovou rezervu. Je lepší se nestresovat a nehonit. Dojdete-li dříve, než jste předpokládali, vždy můžete strávit více času napříkladu přímo v Santiagu, jet se podívat do okolí nebo si udělat čas kupříladu na Porto či Lisabon.

Moje trasa + podle mé GPS ušlých km
1. Porto > Vilarinho (cca 32 km)
2. Vilarinho > Barcelos (cca 30 km)
3. Barcelos > Ponta de Lima (cca 38 km)
4. Ponta de Lima > Rubiães (cca 20 km)
5. Rubias > Tui (cca 21 km)
6. Tui > Mos (cca 24, 5 km)
7. Mos > Pontevedra (cca 33 km)
8. Pontevedra > Barro (cca 11, 5 km)
9. Barro > Padrón (cca 30 km)
10. Padrón > Santiago de Compostela (cca 25km)

Kdy nejlépe vyrazit?

Svatojakubská pouť  je cesta, která vede k hrobu svatého Jakuba Staršího uvnitř katedrály v Santiagu de Compostela. Není tedy divu, že právě během křesťanských svátků, jako jsou Velikonoce, se trasu rozhodne jít více lidí. Stejně tak léto je kvůli stabilnímu počasí dost oblíbené. Začátek jara a podzim je podle mne lepší volba, pokud i vy máte raději větší klid.

Je trasa dobře značená?

Před cestou jsem si neopatřovala žádného průvodce. V Portu jsem si hned vedle katedrály v info centru vyzvedla jen mapu s vyznačenou trasou a hlavními body + seznamem ubytování a restaurací. Z prvu jsem se vydala od katedrály Sé směrem k řece, odkud se dá jít podél oceánu, pak jsem se ale rozhodla volit trasu městem. Tak nějak logicky jsem se vydala k nejbližšímu kostelu, rozhlédla se, našla první ŽLUTOU šipku a bylo. Od té doby jsem se držela tohoto znaku po celou dobu. Buď se jednalo o nakreslenou žlutou šipku nebo o žlutou svatojakubskou mušli. Značky najdete na chodnících, domech, někdy sloupech. Celkově je trasa velmi dobře značená. Pro mě byla ze začátku každá další šipka nebo mušle spojená s pocitem klidu a jistotou, že je vše ok. 🙂 Postupně přibudou na trase také sloupy s počtem kilometrů, které zbývají do Santiaga. Řeknu vám, vidět za začátku čísla v řádu stovek a ke konci jen desítek je super pocit! 🙂

Krásný pohled na kostel ve městě Tui

Kousek za Portem | Možnost odbočit na trasu podél oceánu

v Portu

Kde se ubytovat a za kolik?

V každém z větších měst je pro poutníky k dispozici oficiální ubytování zvané “ALBERGUE”, které se vždy pohybuje kolem 5 nebo 6 Euro. Jedná se o ubytovny, kde máte v podstatě k dispozici vše, co je potřeba. Pokoje jsou pro větší počet nocležníků (někdy i kolem 30 a více). Obvykle jde o palandy. K dispozici je kuchyň, sprchy. Více k životu netřeba. V mém případě bylo fajn, když se našlo topení na sušení oblečení, protože nebylo dne, kdy nebylo potřeba. 🙂 Jen pozor! Abyste měli možnost se v ALBERGUE ubytovat, musíte se prokázat kredenciálem (o něm více níže). Počítejte s jakousi večerkou. Často se kupříkladu v deset večer zamyká vchod. Většinou to nikomu nevadí, protože právě kolem té desáté se dost lidí uloží k spánku. Naopak ráno se vstávalo téměř vždy v sedm.

Sušení za všechny prachy 😀

Albergue ve měste Padrón

Máte-li někdy chuť na něco více “FANCY ŠMENCY”, máte možnost se porozhlédnout po hezčím hostelu, hotelu nebo můžete volit i privátní ubytování, které nemusí být vůbec drahé a kde se seznámíte s místními. 🙂 Velmi často existují tací, kteří si vysloveně užívají pozici hostitele, a tak nejen, že máte kde spát, ale třeba i co jíst, pít a s kým si celou noc povídat někdy i rukama a nohama.

Co je to kredenciál a kde ho seženete?

Kredenciál je jakýmsi průkazem poutníka, který si můžete buď zakoupit předem nebo na místě. Já si jej pořídila v katedrále Sé za 2 Eura. Doporučuji si s tím nelámat hlavu dopředu. Slyšela jsem o případech, kdy si jej dotyční koupili dost draze od prostředníků. Nicméně díky němu se můžete ve výše zmíněných ALBERGUE ubytovat a jako poutník se tedy prokázat, ale má i další funkce. Kupříkladu toužíte-li po certifikátu, který získáte, ujdete-li min. 100km a máte-li, snad nekecám, min. 5 razítek, můžete si jej vyzvednout v Santiagu po dokončení cesty. Pro mnohé je to také jakási vzpomínka. Razítka totiž sbíráte nejen z ubytoven, hostelů a tak dále, ale také například v kavárnách, restauracích. V těch mají také často k dispozici knihu pro poutníky, kde můžete zanechat vzkaz. Je prima takovou knihou listovat a hledat češtinu. 🙂

Kredenciál jsem si pořídila v katedrále Sé v Portu za 2 Eura.

TIP: Najdou se restaurace, kde nabízejí výhodnější MENU pro poutníky. Můžete se tak najíst třeba za 6 – 10 Euro a dát si k tomu v ceně i dobré pivo nebo víno. Po celodenní cestě bodne! 🙂

Co s sebou?

Velmi častá otázka je, co vlastně s sebou a kolik by měl vážit batoh. Prvotně určitě záleží na tom, zda jdete trasu v zimě, na jaře či v létě. Já vycházela 7. března 2018. Předpověď byla jasná, samý déšť, takže jsem si kupříkladu balila o mikinu navíc. Nicméně myslete na to, že méně je více a to, co si zabalíte, si také odnosíte. Zároveň je na dost ubytovnách nebo obecně ve městě možnost si vyprat a nechat prádlo usušit. Nejsem si jistá, kolik vážil můj batoh, jelikož jsem neměla žádnou možnost si ho zvážit, nicméně jeho hmotnost by se měla rovnat 10 % vaší váhy. Věřím, že díky mé technice, nabíječkám jsem byla “lehce” přes limit. A co jsem si balila tedy s sebou?

  • malý spacák
  • hygienu
    kartáček na zuby
    tuhý šampón, kondicionér a mýdlo
    tabletky na zuby od Lush DOPORUČUJU!
    malý kartáč na vlasy
    bambucké máslo
    čistící krém na obličej
    růžovou vodu v malé lahvičce
    původně jsem s sebou měla i deodorant, který u mne nechala kamarádka, ale nechala jsem ho jiným slečnám v prvním hostelu, prostě tento typ produktu nemusím
  • rychloschnoucí ručník
  • malou lékarničku především s náplastmi
  • 2x lahev na vodu (neměla jsem žádnou větší a bála se, že 1 bude málo – někdy ano, někdy ne, na cestě jsou velmi často místa, kde dočepovat)
  • plátěnka a obaly na zeleninu (dost jsem nakupovala na večeře, snídaně)
  • beeswrap na sváču (prostě i po cestě jsem se snažila být co nejvíce zero waste)
  • předem upečené müsli tyčinky v krabičce (vystačily na 3 dny cesty)
  • nabíječky, baterie, karty do foťáku atp. (PŘÍŠTĚ bych se na to vyprdla! 😀 Kvůli dešti jsem totiž tolik nevytahovala foťák)
  • stativ
  • deník
  • čtečka (PŘÍŠTĚ bych opět nebrala, buď jsem si psala do deníku nebo prostě kecala s novými přáteli. Večer jsme padali únavou, takže na čtení čas a ani nálada nebyla)
  • 1 x pláštěnka (bez ní by to vážně nešlo!)
  • 1 x softshell bundu od Loap
  • 2 x mikina (jedna na pocení přes den, druhá na hostel po sprše! :))
  • 3 x triko
  • 1 x pyžamo (to bylo vlastně i oblečením na hostelu a někdy i do přilehlé restaurace, když byl zmytek mokrý :D))
  • 1 x legíny (hodily by se ještě jedny lehounké do města)
  • 5 x ponožky + 1x teplé na noc (bez nich já neusnu)
  • 4 x kalhotky (víc jsem jich doma neměla)
  • 1 x pohorky Prabos (super volba na většinu dní, nepromokly, dokud nepadaly kýble vody)
  • 1 x tenisky (chtěla jsem zkusit, v čem se mi půjde lépe a nebýt limitovaná)
  • 1 x žabky nebo sandály (já měla sandály, kdybych náhodou měla potřebu po cestě nohy větrat a zároveň jsem je nosila na hostelu, do sprchy atp.)
  • čelovka ( nepoužila jsem ji, ale raději jsem ji s sebou měla)
  • mobil Sony Xperia XZ1 Dual
  • nabíječka
  • sluchátka
  • doklady
  • peníze
  • kredenciál
  • powercube (jsem si nakonec nebrala a udělala dobře, nebyla vážně potřeba!!)

>>> to vše v batohu od Osprey aura 50 AG samozřejmě včetně pláštěnky na samotný batoh, horní část batohuje možné odepnout a bágl má tak 40l, což bylo ideální.

TIP: Co jsem s sebou neměla, ale asi bych doporučila těm, kteří stejně jako já mají nebo měli problémy s koleny (léta jsem závodně tančila), vzít si s sebou trekové hole nebo si nějakou ulovit po cestě v lese, což byl můj případ. 🙂

Na kolik vyšla doprava?

Hodně se mne ptáte, kolik mě stála doprava. Vzhledem k tomu, že jsem v Portugalsku v té době žila, nemusela jsem kupovat letenky. Kupovala jsem si pouze lístky na vlak z Lisabonu do Porta, která vás vyjde do nějakých 30 Euro. Záleží, s jakou společností a v jaký čas pojedete. Hledat můžete zde. Zpátky do Lisabonu ze Santiago de Compostela jsem se vracela autobusem a vlakem. Cenově to vyšlo opět obdobně.

Jaké to tedy bylo?

I když většinu času pršelo, jsem neskutečně ráda, že jsem šla. Proč? Přála jsem si cestu jít a pochopit, co to znamená ujít 260 km po svých. Taky jsem měla neskutečnou touho chodit. Prostě jen jít a nic neřešit. Měla jsem chuť dát si volno od sociálnich sítí, být offline. Za celou dobu jsem se jen hlásila rodině, případně využila Googlu a našla dobrou restauraci. 🙂

Krásné město Arcade

Po ránu pohled z města Barcelos na Barcelinhos

Kdesi na cestě ve chvíli, kdy ustal déšť

Celá cesta pro mě byla taky fyzická výzva. První dva dny si nohy na chůzi zvykaly, v mém případě především kolena. Každý měl na cestě tak jiné potíže, někoho bolely spíš svaly, jiného právě ta kolena, někdo měl puchýře. Těm jsem se já díky bohu vyhla. Dopředu jsem si paty a palce oblepovala náplastmi.

prabos weef

Většinu cesty mi společnost dělaly tyhle pohorky od Prabos.

Ze začátku, než jsem potkala nové přátele, jsem chodila sama a vůbec mi to nevadilo. Byla jsem s vlastními myšlenkami. Když přišlo na bolest kolenou, i psychika dostala zabrat. Byla to totiž docela síla. Pravé řvalo o pomoc, a tak jsem hned druhý den v lese jako správný poutník vylovila dřevěnou hůl, díky které později ostatní věděli, že jsem na místě, když byla opřená před vchodem. 😀

TIP: Přibližně šestý den jsem si v lékárně opatřila tejpovačku a kolena si podle návodu online každé ráno do tejpovala. Pomohlo to. 🙂

Poznala jsem moc prima lidi! Večery jsme často trávili společně, buď jsme si společně uvařili nebo na něco dobrého zašli. Únavou jsme padali kolem desáté, vstávali kolem sedmé. Snídali buď v kavárně, z den předem nakoupených zásob nebo to, co jsme po cestě ulovili. Často se na silnici povalují pomeranče a jsou moooc dobrý!

Typická snídaně a psaní zápisků z předešlého dne

Společná večeře v Albergue de Peregrinos de Barro <3 | Polovinu dne a celou noc jsme se tam ukryli před pořádným deštěm

Nejúžasnější restaurace v Padrónu jménem Pulperia Rial

Na celé cestě mě bavilo, jak málo stačí ke štěstí a opět se mi potvrdilo, že méně je více. Skákat přes kaluže, obléct si teplé ponožky na konci dne a sedět u stolu s ostatními a popíjet dobré víno. Přeji vám, ať už půjdete jakoukoli trasu, abyste si ji užili po svém, v tempu, které vám vyhovuje a hlavně “BUEN CAMINO”!

Santiago de Compostela a pohled na katedrálu

Po ránu v Santiago de Compostela