Bangladéš: Kraťasy nechte doma aneb co s sebou na sebe
Bangladéš, exotická země, ve které jsem poprvé navštívila slum, jezdila šílenou dopravou na rikše, málem omdlela smradem na skládce s odpadem, nosila vypálené cihly, jedla spoustu druhů banánů, procházela se mezi rýžovými políčky a bavila se s úžasnými lidmi. Ti, i přesto, že nejsou na turisty zvyklí, byli ochotni si po pár vyměněných úsměvech popovídat nebo prostě jen sdílet místo u stolu s čajem v ruce. Bangladéš vám umožní nahlédnout do jiného světa, ve kterém se sluší i jinak oblékat, chcete-li s respektem nasát vše, co země nabízí.
Bangladéš není zvyklá na turisty, a tak se připravte na to, že stejně jako třeba v Indii, budete středem pozornosti. Bílá kůže přitahovala pohledy všech, to mi věřte. Hodí se neukazovat ji moc, ne jen proto, že ji chráníte před sluncem, ale především kvůli odlišné kultuře a náboženství. Bangladéš je z 80 % zemí muslimskou. Dháka, hlavní město, je více uvolněná, jde-li o oblékání. I přesto ale nečekejte v horkých letních měsících na ženách šortky, krátké šaty a uplá tílka.
Ženy většinou oblékají tzv. Shalwar kameez, dlouhé kalhoty a delší blůzu, triko s tříčtvrtečními rukávy. To samé platí pro muže. Koná-li se nějaká významná událost, oslavy, ženy se oblékají do Sari. Jedná se v podstatě o dlouhou zdobenou látku, kterou si ženy obmotají kolem těla a obléknou společně s blůzkou, kratším uplým tričkem. Oba typy outfitů si můžete pořídit na trzích, stáncích na ulici a i v klasických obchodech s módou. Čím luxusněji bude místo prodeje vypadat, tím dražší bude cena. Místní ženy často nakupují na trzích, jedním z oblíbených je Dhaka New Market.
Jednou z možných variant je tedy pořídit si místní outfit. Nemáte-li ale chuť si pořizovat novou věc do šatníku, kterou využijete primárně jen v této části světa, sbalte se podle svého, ale s úctou k místní kultuře.
Doporučuju přírodní materiály, v těch vám bude nejlépe!
Já si s sebou sbalila bavlněné kalhoty, které se mnou absolvovaly už nespočet cest. Stejně tak trička z bavlny, většinou volná, pohodlná, bez výstřihu. Měla jsem taky lněnou košili a volné a moc příjemné šaty na ramínka, pod které jsem si brala top.
Druhý spodek, který jsem tahala, byla zavinovací delší sukně. Sahala mi po kotníky. Bylo v ní moc příjemně. Jediné co, během mých akčních natáčecích dní jsem si musela hlídat rozparek. Holé nohy tady opravdu ukazovat nechcete.
Batoh, který jsem měla najčastěji do města s sebou je značky Fjällräven Kånken. Dostala jsem ho darem na cesty a musím říct, že jsme si sedli. Nebyla jsem do těchto batůžků nějak zvlášť zamilovaná a moc jsem nechápala, proč tak frčí. Našla jsem si v něm zalíbení. Je skladný, většinou mám na cesty větší batoh s technikou a je potřeba mít ještě jeden na bežné nošení. Tenhle se krásně přibalí do zavazadla. Vejde se do něj notebook. Překvapivě dobře se nosí, tedy pokud ho nenaplníte kily techniky, to už nic moc kvůli jednoduchým popruhům na ramena.
Poslední nezbytnou součástí outfitu byly sandály. Ty už se mnou cestují taky pár let. Jedná se o sandály značky Teva a konkrétně na modely z přírodního materiálu bych nedala dopustit.
Během návštěvy Bangladéše jsem natáčela mini dokumnetu pro neziskovou organizaci ADRA.
Premiéra se chystá na začátek léta a výtěžek z akce poputuje na projekty @calantika a @banglakids.
