Budík

Můj domov je teď v Lisabonu. Aspoň do konce léta, pak se uvidí. Nejen já, ale i Martin rád cestuje, takže se ukáže, kam nás vítr zavane. Žít u oceánu jsem si vždycky přála, měla jsem to na “bucket listu” už od puberty. Plním si sen! Ale abyste si nemysleli, neflákám se každý den na pláži a nepopíjím kafíčko. Věština dní je prudce pracovních. Stavím nové projekty, trávím na nich hodně času, ale dělá mě to šťastnou. Je to totiž moje!

Není jednoduchý pracovat sám na sebe a nenechat si proklouznout čas mezi prsty. Sem tam během dne facebook, chat s kamarády, pár videí na Youtube. Člověk na sebe musí být tvrdej, aby něco udělal. Martinovi jde tohle celkem dobře. Má prima trik. Každou hodinu mu zazvoní budík a on se zvedne na deset minut od počítače a jde dělat něco manuálního – umýt nádobí, dát si něco na zub 😀 nebo se jen protáhnout. Jakmile se zvedne od stolu, vím, že uplynula hodina.

V tu chvíli se ptám sama sebe –  co jsem za uplynulou HODINU právě stihla? Investovala jsem ten čas dobře?

Nejen, že se díky tomu víc zamýšlím nad stráveným časem, ale učím se pracovat posledních pár měsíců i celkem s praktickou aplikací, která mi jednoduchým klikem měří čas strávený na daných projektech. Na konci dne se pak můžu podívat, kolik času jsem nad čím strávila – někdy spíš naopak. 🙂

Odměna je ale sladká. To, že jsem se rozhodla vydat se tímto směrem, být pánem svého času a pustit se do toho po hlavě, mi umožňuje trávit čas tam, kde chci. Ráno si jdu zaběhat podél oceánu, odpoledne se zvednu a jdu si zacvičit. Každý den se učím nové věci, překonávám sama sebe, stanovuji si hodnotu své práce. Je to sakra TĚŽKÝ, ale sakra SUPER! 🙂

Na závěr bych vám chtěla dát přečíst úryvek z jedné knížky, na kterou jsem před pár dny narazila v kavárně na Národní scéně (pokud tam budete, je v horním regále, třetí zleva – Bruno Ferrero, Paprsek SLUNCE pro duši – název nic moc, ale obsah překvapil :)).

Děti se na školním výlětě chystají navštívit výstavu největších vynálezů století. Učitelka se je na tuto událost snaží připravit.  „Kdo ví, který velký vynález tu nebyl ještě před dvaceti lety?“ „Já, paní učitelko!“ Prohlásí jeden školák a ukazuje na sebe.

My jsme ti, kteří věci mění a jsme tu jenom jednou, tak se to do toho opřete! 🙂

Vaše Weef

PS.: Na blogu běží do 13. 3. soutěž o fajn ceny, stačí se jen rozhoupat a napsat mi mail. 🙂